III

El viento agudo roza
las ascuas de mis ojos
y los aviva, una y otra vez,
como soles de sangre.
 
¡Qué subir y bajar
de fuego!
¡Qué trueque
de siestas y de tardes,
de estrellas y de soles!
Toda el alma
se me apaga -¡oh crepúsculos!, -
-¡oh mediodía!— se me enciende
con mis ojos, que roza el viento agudo.
 
¡Ay, día en carne viva,
en alma viva!
 
Порыв ветра коснулся
Огня моих глаз
Его вновь раздувая,
Как кровавое солнце.
 
Что огонь опускает,
Подъемлет!
Что за смена
Дней и вечеров,
Звёзд и солнц!
Всё живое во мне угасает - ах, закат! -
Ах, полуденный свет - всё во мне разжигает -
Моими глазами, которых
Ветра порыв коснулся.
 
Ах, этот день в живой плоти,
С живою душой!